Neapolské písně na operním koncertě

Co je neapolská píseň

Neapolská píseň je skladba v neapolštině, obvykle pro mužského sólistu, ve formách jako milostná píseň nebo serenáda. Její status instituce se datuje od 30. let 19. století, kdy začala každoroční soutěž ve skládání písní pro festival Piedigrotta, který uctíval Madonu z Piedigrotty v Mergellině. Emigranti z Neapole a jihu rozšířili mnoho písní po celém světě přibližně mezi lety 1880 a 1920. Na počátku 20. století je Enrico Caruso zpíval jako přídavky v Metropolitní opeře a mnohé nahrál, a vstoupily do standardního repertoáru operních tenorů.

O sole mio

„'O sole mio“ pochází z roku 1898 a zpívá se v neapolštině; název znamená „mé slunce“. Slova napsal Giovanni Capurro. Po přibližně 75 let byla melodie připisována výhradně Eduardu di Capuovi, dokud v roce 2002 turínský soud neuznal Alfreda Mazzucchiho jako spoluautora. Host na římském koncertě jej jmenuje spolu s Funiculì, funiculà a Granada. Caruso a Pavarotti patří mezi jeho mnohé interprety a Pavarottiho verze získala v roce 1980 cenu Grammy.

Funiculì, funiculà

„Funiculì, funiculà“ pochází z roku 1880. Luigi Denza z Castellammare di Stabia zhudebnil slova novináře Peppina Turca v neapolštině u příležitosti první lanovky na Mount Vesuvius a píseň zazněla toho roku na festivalu Piedigrotta. Soutěž o nejlepší píseň tohoto festivalu probíhala od 30. let 19. století až do roku 1950, a tak se píseň zařadila do dlouhé řady melodií napsaných pro jediný večer.

Torna a Surriento

„Torna a Surriento“ je dílem dvou bratrů: Ernesto De Curtis složil hudbu v roce 1894 a Giambattista, básník a malíř, napsal neapolská slova. Píseň byla chráněna autorským právem v roce 1905. Pozdější vyprávění ji spojuje s návštěvou Sorrenta premiérem v roce 1902, ačkoli rodinné dokumenty ukazují kopii uloženou o osm let dříve. Anglický název zní Come Back to Sorrento a tenoristé ji stále mají po ruce.

Granada, host z Mexika

Jeden host na římském koncertě vzpomíná, jak tenorista zpíval Granadu ve španělštině. Granada je píseň z roku 1932 od mexického skladatele Agustína Lary o španělském městě a stala se popovým standardem, který nahrála řada tenoristů, mezi nimi Plácido Domingo, Mario Lanza a Luciano Pavarotti; je to charakteristická píseň Josého Carrerase. Není neapolská, ale ukazuje, jak písně koncertu přesahují vlastní operu. Programy se mění podle data, takže žádná skladba není zaručena, ale toto jsou písně, které hosté jmenují.

Písně v pořadí

Písně, které hosté jmenují, byly napsány s odstupem desetiletí, pro velmi odlišné příležitosti: otevření horské železnice, milostná serenáda a pocta španělskému městu. Níže uvedená data vycházejí z historie každé písně a společně ukazují, jak se z místního neapolského repertoáru stalo něco, co se naučil každý tenorista.

• 1880: Funiculì, funiculà, kterou složil Luigi Denza pro otevření lanovky na Vesuv
• 1894: Torna a Surriento, kterou složil Ernesto De Curtis; autorská práva 1905
• 1898: 'O sole mio, se slovy Giovanniho Capurra
• 1932: Granada, od mexického skladatele Agustína Lary

Jejich poslech v Římě

Hosté na římském koncertě jmenují 'O sole mio, Funiculì, funiculà a Granada. Program se mění podle data, takže žádná píseň není zaručena, ale večer jim dává prostor: popis uvádí neapolské písně vedle árií z Turandot a Rigoletta a Vivaldiho Čtyř ročních období. Pokud je některá z těchto písní důvodem vaší rezervace, položte otázku organizátorovi prostřednictvím rezervační stránky ještě před platbou.